Probudilo mě hlasité klepání na dveře. Rychle
jsem slezla z postele, ale už bylo pozdě. Sourozenci se probudili. „Spěte
dál.“ Řekla jsem a hned potom se ozvalo další hlasité zaklepání. Rychle jsem
přiběhla ke dveřím a otevřela je. Stál tam jeden z mírotvorců. Znám ho
myslím, že se jmenuje Adam. „No konečně.“ Poznamenal jízlivě. „Protože na poli
jsme pozadu, každé dítě starší šesti let musí jít povinně pomáhat!“ Jasné?
Takže za deset minut na poli!“ řekl a přísně se na mě podíval. „Cože? Za deset
minut? A co mám dělat s mladšími sourozenci? Nemám šanci jim sehnat
hlídání do deseti minut!“ Vyjeknu. „Sakra práce.“ Rozčiluje se Adam. „Tak dobře
za dvacet minut na poli a ani o minutu díl!“ Zařval a odešel. Stála jsem u
dveří a přemítala jsem v hlavě to, co mi řekl. Pak mi to došlo. „Co se
děje Meg?“ zeptal se mě dětský hlásek mého brášky Mikea. „Musíme na pole!“
řekla jsem a vzala ho do náruče. Než jsem sourozencům vysvětlila, co máme dělat
a než jsem je narvala do oblečení uběhlo asi deset drahocenných minut. „Tak
pojďte! Pohněte si!“ zavelela jsem a mířila na naše tržiště. „A kdo je půjde
hlídat?“ zeptala se Michelle. „Nevím!“ vyštěkla jsem na ni až se chudinka
lekla. A v tom mě to napadlo. Babka Ann! Ta by je mohla pohlídat. Když jí
to nabídnu chytře.
„Dobrý den.“
Pozdravíme, když přijdeme k jejímu stánku. „Můžu vás o něco poprosit?“
zeptám se opatrně. „Když chceš.“ Odpověděla znuděně. „Mohla byste mi pohlídat
sourozence? No teda jenom tyhle tři.“ Ukazuju na dvojčata a Mikea. „Jsou hodní
nebojte. No víte musím na pole a máma je tam taky. Prosím!“ Tváří se
pochybovačně. Najednou si vzpomenu na malou, ale krásnou mušli co mám
v kapse. Vyndám ji a podám jí ji. Chvíli si ji prohlíží a pak řekne: „Tak
dobře, ale musím být zticha!“ odpoví. „Díky!“ řeknu a nadšením ji obejmu. Pak
obejmu ještě sourozence a řeknu, aby se chovali slušně.
„Pohněte si!“
Křičím na Marka a Michelle, když utíká po jedné zapadlé ulici, která vede
nejblíže k poli. Dorážíme na místo přesně. Při práci se toho moc neděje. O
pauze jsem se šla trochu napít a všimla jsem si menšího povyku u dalšího řádku.
Nějaký kluk udělal zřejmě něco, co neměl. Radši se na to nebudu dál dívat. U
vody si všímám dvou mírotvorců. Jeden měl na kabátu velkou skvrnu od červeného
hnojiva. Chce to utřít obyčejným hadrem. Na to, ale něco znám. Takovou bylinku,
která odstraní téměř všechno. Normálně bych odešla, ale něco mě napadlo. No ono
nikdy není špatné, když máte mírotvorce na své straně. Nebo aspoň, když jim
nějak pomůžete. Tak jsem opatrně utrhla péřovník ostrý a vydala se
k mírotvorcům. Jednoho jsem poznala. Byl to ten Adam! A podle jejich
rozhovoru jsem poznala, že ten druhý je Matt. „Prosím?“ vydám tichým hláskem.
Otočí se a změří si mě pohledem. „Co chceš?“ zeptá se znechuceným tónem. Cítím
nejistotu. Co když se mi to nepovede a zabijí mě? Propadám lehké panice. „No,
všimla jsem si skvrny na vašem kabátu.“ Šeptám. „A co?“ zeptám se Adam
naštvaně. „Radši padej!“ Přikývnu se slzami v očích. Nesnáším ho! „Rudy!“
slyším za sebou volat hlas. Otočím se. Matt ke mně míří. „Jmenuješ se Rudy?“
Vrtím hlavou. „Jsem Meggie.“ „Na to nesejde. Napadlo tě něco, jak by to šlo
vyprat?“ „Ano.“ Můžu?“ zeptám se a ukážu na jeho kabát. Přikývne. Utrhnu květ a
podám mu ho. Stonek si nechám a přitisknu na část skvrny. Počítám do třiceti a
pak ho oddělám. Skvrna z části zmizela. „Výborně. Pokračuj!“Když jsem byla
hotová, byl doslova nadšený. Kvítek mi podal zpět a já si ho dala za ucho.
Podívala jsem se na něho a on si dal prst před pusu a podal mi do ruky jeden
pětrník. (To jsou naše peníze. Cca 10 kč) „Děkuji!“ řeknu a usměju se! Tolik
peněz jsem nikdy neměla. Náhle zazněl gong a já se hodně lekla. Gong znamená,
že musíme jít zpět na pole.
Po práci jsem našla
své dva sourozence a ukázala jsem jim pětrník. Byli nadšení stejně jako já. „A
co s tím budeš dělat?“ zeptal se Mark zvědavě. „Nevím možná koupím něco na
večeři.“ „To zní dobře!“ řekla nadšeně Michelle.
Když přicházíme ke
stánku babky Ann, naskytuje se mi úžasná podívaná. Dvojčata leží a jí něco co
vypadá jako kořínek. A Mike sedí a pomáhá snižovat zásobu kořínků. Zeptám se
Ann, jestli tu můžu ještě minutku a nechat a když s úsměvem přikyvuje. U
stánku nechám i Mich a Marka. Sama se vydávám k dalším stánkům. O pár
minut později, už mám nakoupeno. Sice mi nezbyly žádné peníze, ale i tak jsem
byla šťastná. Mám špagát, knoflíky, látku, nějaké ovoce, oříšky a taky menší
kuře! Miluju kuře. I všichni ostatní z naší rodiny. I táta ho moc miloval.
Je mi líto když myslím na tátu. Tak si radši zapnu bundu a utíkám k sourozencům.
Po příchodu ke stánku ještě jednou poděkuju babce a dám jí jedno jablko a pak
už jdu se sourozenci domů. „Bylo to dobré Mikeu?“ zeptala jsem se ho a chytla
ho za ruku. „Jo. Je moc hodná. A měla výborné papaní.“ Řekl a zazubil se. „Aha.
A co ty Minnie? Taky se ti tam líbilo?“ Přikyvuje. „A tobě Millie?“ Taky
přikyvuje a to znamená jediné- byli v dobrých rukou.
Doma se konečně
shledáváme s mámou. Všechno jí vysvětluju a ona přikyvuje. Je nadšená z mého nákupu. K obědu
máme kořínky a placky z nějakého těsta. Když tak přemýšlím z čeho to
je napadá mě tolik věcí, že radši přemýšlím nad něčím jiným. Po obědě se už
musíme upravovat. Máma si mě vzala do parády nejvíc ze všech. Nejdřív se jdu
umýt do vlažné vody. Umyju si i vlasy což se neděje moc často, takže jsem si to
musela užít. Pak mi přepletla dredy, ostříhala mi nehty a to nejlepší oblékla
mě do krásné kytičkované blůzy a černé sukně. Na nohy mi dala střevíce, ale ty
bez podpatku. Nechci se nějak chlubit, ale slušelo mi to, ale to díky mámě.
Potom jí pomáhám se sourozenci. Holky mají oblečené více méně co já a kluci
mají černé kalhoty a šedou košili. Máma jim ještě do kapsy dala drobný kvítek.
Pak už byl čas na odchod na náměstí. Sice je teprve půl jedné, ale náměstí na
jiném části jedenáctého kraje takže to nemáme nijak moc blízko. Cesta není tak
hrozná, protože moje maminka myslí na všechno. Vzala s sebou láhev vody a
oříšky. Dokonce se trochu přestávám bát. Asi v polovině cesty se
k nám připojuje naše rodina. Když táta umřel, hodně nám pomohli. Teda
myslím strejdu Jacka a tetu Marii. Můj bratranec Tom je pěkný sobec. Má docela
rád moje sourozence i mámu, ale mě nemůže ani vystát.
Po příchodu na
náměstí se mi hrůzou zastaví srdce. Vidím jehly! Cože? Oni je píchají do prstu?
Tak to je konec! „Klid Meggie!“řekl mi Tom. To jsem absolutně nečekala! „Jenom
tě píchnou do prstu, aby získali kapku krve, ale neboj, posero! Bolí to jen
trochu! Tak běž!“ řekl a popostrčil mě. Když jsem přišla na řadu, za stolem
seděla paní při těle s černými vlasy, změřila si mě pohledem a řekla.
„Podej mi ruku!“ Podala jsem jí pravou ruku. Přitáhla si ji k sobě a
píchla mě. Začalo náhle mravenčení. Tom měl pravdu. Nebolelo to moc.
„Pokračuj!“ řekla a odvrátila se ode mě. Postavila jsem se do řady a zamávala
mámě, která stála se sourozenci v jiné části.
Když se shromáždili
všichni, na podium přišli: náš starosta (je velmi přísní a zlí) jeho žena a
ředitel školy (přesně nevím proč tu je, ale dobře, fajn) a později přišla i
Stephany Morisová, naše volička. (nebo jak ji mám nazvat.) Člověk, kterého si každý hned zapamatuje,
protože každý rok je celá zbravená do jedné barvy- Letos světle modrá.
„Vítejte, vítejte, vítejte“ začala svůj proslov se zářivým úsměvem. (Což je o
ní trochu, když ona přijela z Kapitolu a my tu bydlíme, ale dobře!)
„Úspěšné hladové hry kéž všechny vás vždy provází štěstěna!“ pokračovala. „Tak
dřív než začneme, máme tu pro vás speciální film, který jsme přivezli až ze
samotného Kapitolu!“ řekla a pokynula rukou na velkou obrazovku a film začal.
Je o zradě, ale už ho znám. Skoro každý rok je stejný. Po filmu pokračuje ve
své řeči: „Tak a nyní nastal čas, abychom z vás vybrali jedno statečného
odvážlivce, mladého muže a ženu, kteří budou mít čest reprezentovat 11. Kraj na
našich už 74. Hladových hrách! Jako obvykl, nejdříve dámy!“ řekne se zářivým
úsměvem a zamíří k osudí s dívčími jmény. Přemýšlím, že na jednou je
napsáno: Meggie Blanrousová.
Stephany dá ruku do osudí a začne losovat. Je mi hrozně líto toho koho vybere.
Už má lísteček. Jde zpět k mikrofonu a rozdělává papírek. „Tak se
podíváme!“ řekne a přečte jméno: „Meggie Blanrousová „!
