1.Kapitola Den sklizně 1.Část

Ahoj lidi :) Příjemný sobotní večer. Tady je 1.část 1. kapitoly mého příběhu. :) Doufám, že se bude líbit a vy jsi užijte zbytek večera :3

Probudila jsem se časně ráno a hned jsem vyhlédla z okna. Bylo teplé jarní ráno. To znamená, že na poli budeme pracovat ve velkém horku. „Bezva“ pomyslela jsem si. Ale lepší než abychom promrzli až na kost nebo se rozpouštěli na dešti. Slezla jsem z postele a podívala se na můj vyrobený kalendář a zvedl se mi žaludek. Dnes je den sklizně! Úplně jsem na to zapomněla. Moje jméno bude v osudí poprvé. Nemůžu na to ani pomyslet, proto si radši dám kostičkovanou košili a nové rifle, které jsem dostala k dvanáctým narozeninám spolu s malou koženou taštičkou přes rameno a velkým červeným jablkem (Tyhle dárky jsem dostala od maminky. Od sourozenců jsem taky dostala spoustu dárečků Od Marka malý prak, který sám vyřezal, od Michelle miniaturní deníček a tužku, a od těch nejmenších malé cukroví a oříšky.) .Byly to moje nejlepší narozeniny. Nikdy předtím jsem nedostala tolik dárků jako tehdy.

V kuchyni jsem narazila na mamku, která nám vařila snídani. Byl to ovocný salát! Ten přímo milujeme, ale nemíváme ho moc často, protože naše keříky toho moc neurodí. „Podej mi prosím misky Meggie.“ Poprosí mě mamka. „ Dobře.“ Přikyvuji a podávám jí 7 malých dřevěných misek. „Chceš ještě s něčím pomoct mami?“ zeptám se. „Vzbudíš děti prosím?“ „Bez problému“usměju se a odcházím. „Děkuju Meggie.“ Zavolá na mě ještě mamka a taky se směje.

Přijdu do pokoje a začnu budit. Vždycky začnu budit Michelle, protože je asi nejklidnější. „Michelle? Vstávej! Je ráno.“ Řeknu a pohladím ji po hlavě. Michelle otevřela oči a usmála se. Poznala jsem, že už neusne tak jsem šla vzbudit Mikea. U něho to už bylo těžší tak jsem, použil svoji metodu lechtání. Hned vyskočil z postele. „ Ustelte si postele a utíkejte do koupelny, trochu si umýt obličej.“ No do „koupelny“. My vlastně nemáme pořádnou koupelnu. Máme tam jen velký barel s vodou a něco jako záchod! Ale v našem kraji je to úplně normální.

„Marku! Dělej, vstávej! “ řekla jsem hodně naštvaně. Nic. Tak jsem šla pro trochu vody a polila ho. Toho trošičku naštvalo, ale já reaguju hodně rychle. Když se uklidnil tak jsem šla vzbudit ještě dvojčata. Když si všichni ustlali postele a omyli si obličeje, podívali se na mě a jako by čekali, co jim řeknu, že mají udělat. „No tak“ začala jsem trochu nervózně, protože se na mě tak dívali, jakoby vyseli na každém mém slově. „Tak jdeme do kuchyně. Máma už tam pro nás má snídani.“ „A co máme?“ zeptal se Mark. „Ovocný salát.“ Odpovídám a usmívám se, když slyším jásot sourozenců. Všímám si ale nejistoty v jejich tvářích. Vím proč. I oni, ví, že je dnes den sklizně (Dokonce i tříleté Millie a Minnie). Asi o mě taky mají taky starost a to mě těší. Miluju své sourozence. Jsou na mě docela fixovaní, protože máma pracuje na poli díl než já tak se o ně starám. A taky je chráním, aby neudělali něco, za co by je mohli potrestat.

„Ahoj Mami!“ řekli, jsem jednohlasně, když jsme přišli do kuchyně. „Ahoj zlatíčka!“ odpověděla nám a usmála se. „Pojďte, nasnídáme se a pak musím jít na pole.“ Všichni si posedáme kolem našeho stolu z jemného dřeva a před jídlem se pomodlíme. Jídlo je výborné, ale můj žaludek ho vyvrhuje zpátky a já cítím, že se docela bojím. Musím jít rychle na záchod. Je mi líto, že zvracím tak dobré jídlo. Potom ucítím jemné pohlazení a poznám, že to je mamka. Obejmula mě a utřela mi pusu. „Neboj se Meggie. Tebe určitě nevyberou. Tvoje jméno je tam poprvé. Určitě budeš mít štěstí. Mě, tvoji babičku i prababičku taky nikdy nevybrali. Neboj se zlatíčko!“ dodala mamka. Nějak vím, proč neřekla nic o pradědečkovi. Protože toho vybrali … Máma mě ale vytrhla z mých myšlenek: „Pojď i dojíst salát, ale předtím se trochu napij vody!“ řekla a odešla. Udělala jsem, co mi řekla a šla za ostatními.

Po jídle jsme pomohli mamce umýt nádobí. „Tak děti“ řekla mamka a oblékala si svoje staré oblečení na pole. „Teď musím jít pracovat, ale bude tu Meggie tak ji nezlobte, protože ona mi všechno řekne. Mějte se koťátka.“ Rozloučila se, ale mě si vzala ještě stranou. „Meggie“ začala potichu „V kolik hodin začíná losování?“ „No myslím, že ve 2 hodiny. Ano ve 2. Kate mi ještě říkala, že se máme potkat.“  „Dobře přijdu asi o půl jedné ano? Kdyby měli děti mládež hlad tak jim dej nějaké kořínky ano?“ „Dobře“ přikývnu „Mami? Kate má dnes narozeniny! Já jsem na to úplně zapomněla! Co mám dělat?!“ začínám být hysterická. „Uklidni se Meggie!“chytne mě mamka a ramena a trochu se mnou zatřese. To mě uklidní. „Poslouchej“ pokračuje „Víš jaké je její oblíbené jídlo?“ „No“přemýšlím „Jo jahody!“ „Výborně pár jich zbylo v kuchyni tak je do něčeho dej a utíkej jí je dát. Ano?“ zeptalas mamka. „Dobře“ přikyvuju.

„Tak děcka“začínám, když přijdu do kuchyně. „Půjdeme ke Kate, protože jí potřebuju dát dárek. Po cestě nebude křičet a ani moc mluvit. Jasné?“ Přikyvují. „Meggie já se bojím.“ Řekne Millie s placem v puse. „Zlatíčko ty se nemáš čeho bát!“ řeknu a obejmu ji. „Já taky!“přidá se Minnie. Je to divné, ale uzvednu je obě najednou. Člověk, který uzvedne desetikilový pytel brambor má docela sílu, ale je to i tím, že sestry jsou hodně lehké a hubené. „Pojďte, ale nejprve se trochu převlečeme.“ „No“ pomyslela jsem si potom, co jsem to řekla „Ono to nebude tak jednoduché. „Marku ty si dej jiné tričko? Cože už žádné nemáš? Dobře nechťsi to co máš na sobě. Mikeu ty si obleč kalhoty a přestaň si je pořád sundávat! Michelle ty si nemusíš nic převlékat. A dvojčata … vy si dejte ponožky a pak vám pomůžu obou botičky. Ano?“ Všichni přikývli a já jsem měla čas na to si rychle obout boty a jít se podívat na ty jahody. Poté jsem zjistila nepříjemnou věc. Zbyla jen jedna jahoda! No aspoň, že je velká. Opatrně ji umyju a jdu se podívat za dětmi.

Na ulici bylo rušno. Dospělí odcházeli na pole, mladiství putovali na trh, mírotvorci obcházeli ulice a malé děti si hrály. „Pojďte.“ Pokynula jsem dětem a šli jsme. Cesta nebyla nijak náročná a tak jsme asi za půl hodiny přišli k domu Kate. Vyšla jsem na jejich verandu a zaklepala velkým klepadlem. Po chvíli otevřel dveře její starší bratr. „Ahoj Meggie! Co ty tady?“ zeptal se s úsměvem. „Ahoj Frede! Prosím zavoláš mi Kate?“ poprosila jsem. „Jasně“přikývne a na chvíli mizí v domě. Za pár sekund přiběhne Kate. „Ahoj Meggie!“ vypískla a usmála se. „Ahoj Kate!“ odpověděla jsem a obejmula jsem ji. „Pojďte děcka, nechcete na houpačku?“ navrhl mým sourozencům Fred. „Ano!“ řekli jednohlasně. Podívali se na mě prosebným pohledem. Přikývla jsem a usmála se na Freda. Chtěl nám zajistit soukromí. Za to jsem mu vděčná. „Kate“ začala jsem. „Přeju ti všechno nejlepší. Hodně štěstí, zdraví a lásky!!“ „Děkuji!“ řekla. Podávám jí do ruky jahodu. „Jé!“ vypískne nadšeně a hned se do jahody zakousne. „Díky Meg!“ řekla a taky mi dala kousnout.

„Bojím se ty ne?“ řekla jsem, když jsme se procházeli po jejich verandě. „Jo já taky. Ale brácha mi řekl, že se nemáme čeho bát, protože tam náš lístek bude jeden z tisíce takže!“ „Jo, to má pravdu!“ „Víš, co mi brácha řekl? „ zeptala se. Vrtím hlavou „Že i kdyby mě vybrali tak by se přihlásil se mnou.  Polkla jsem. Za mě by se nikdo nepřihlásil. Myslím, že to Kate došlo, protože hned změnila téma. Po chvíli jsme slyšeli Katinu mámu volat: „Děcka oběd!“Kate mi sice navrhovala, abychom zůstali na oběd, ale já jsem odmítla. Ne že by vařili špatně, ale na den sklizně nechci nikde otravovat.

Millie, Minnie a Mike byli tak unaveni, že usnuli tak jsem je musela nést. U dvojčat to bylo lehké, protože jsem si z oblečení udělala takový šátek a nesla jsem jednu na břiše a druhou na zádech. Mikea měl nést Mark, ale ten byl taky unavený tak jsem Mikea nesla já. Po příchodu domů jsem uložila děti a sama jsem si taky lehla. Po chvíli jsem usnula.